Ahojte ♥
Hlásím se vám milí internetoví přátelé po pár, myslím 5 dnech, kdy jsem nevydala žádný článek...
Ačkoliv jsem vám slíbila, že články by měly být teď pravidelné, neboť jsem vám chtěla ukázat svou "přípravu" na zkoušky. Nevadí.
Učím se, ale rozhodně to není zase až tak moc "horké", jak by se mohlo na poprvé zdát. Řekla jsem si, že zkrátka nastoupím před komisi v dobré náladě, protože je nechci odradit svoji nejistotou (nervozitou), kterou má snad každý, když jej čeká nějaké životní "drama", vlastně spíš důležitý okamžik v jejich životě :).
Už odmalička jsem chtěla, aby na mě byla moje rodina pyšná, že nejsem hlupák, ale docela i chytrý člověk. Učila jsem se pravidelně a domů nosila jedničky a dvojky.
Jakmile jsem přestoupila na druhý stupeň, šla se mnou i puberta, kdy jsem poprvé přestala být člověkem, jakým jsem byla - pečlivá a svědomitá.
Stal se ze mě arogantní spratek, který kašlal na školu a trošku ji zanedbával. Sice jsem nechodila za školu a naštěstí se nechytla tzv. "Špatné" společnosti, ale známky se mi zhoršily.
V devitce jsem si zase ujasnila své priority a vrátila se ke svému starému JÁ.
Dávala jsem si dvě přihlášky na střední školy, a to: Gymnázium a Obchodní Akademii. Dostala jsem se na obě dvě po odvolání, ale zvolila si gympl. Hlavním důvodem byl ten fakt, že jsem nemusela nikam dojíždět, protože byl hned u nás ve městě.
Dva roky krásného "života" na škole, takhle bych to mohla lehce charakterizovat, protože ty dva poslední (třeťák jsem opakovala) bych nejraději nezažila...
Ale vraťme se zpět. Včera jsem viděla video jednoho vloggera, který měl docela hlubokou myšlenku, kde popisoval své životní dilema. Má 25 let a vystudoval dvě vysoké školy, získal dva tituly, ale zvolil si práci, nikoliv v oboru, ale tu, která ho baví... viz video :)
Hlásím se vám milí internetoví přátelé po pár, myslím 5 dnech, kdy jsem nevydala žádný článek...
Ačkoliv jsem vám slíbila, že články by měly být teď pravidelné, neboť jsem vám chtěla ukázat svou "přípravu" na zkoušky. Nevadí.
Učím se, ale rozhodně to není zase až tak moc "horké", jak by se mohlo na poprvé zdát. Řekla jsem si, že zkrátka nastoupím před komisi v dobré náladě, protože je nechci odradit svoji nejistotou (nervozitou), kterou má snad každý, když jej čeká nějaké životní "drama", vlastně spíš důležitý okamžik v jejich životě :).
Už odmalička jsem chtěla, aby na mě byla moje rodina pyšná, že nejsem hlupák, ale docela i chytrý člověk. Učila jsem se pravidelně a domů nosila jedničky a dvojky.
Jakmile jsem přestoupila na druhý stupeň, šla se mnou i puberta, kdy jsem poprvé přestala být člověkem, jakým jsem byla - pečlivá a svědomitá.
Stal se ze mě arogantní spratek, který kašlal na školu a trošku ji zanedbával. Sice jsem nechodila za školu a naštěstí se nechytla tzv. "Špatné" společnosti, ale známky se mi zhoršily.
V devitce jsem si zase ujasnila své priority a vrátila se ke svému starému JÁ.
Dávala jsem si dvě přihlášky na střední školy, a to: Gymnázium a Obchodní Akademii. Dostala jsem se na obě dvě po odvolání, ale zvolila si gympl. Hlavním důvodem byl ten fakt, že jsem nemusela nikam dojíždět, protože byl hned u nás ve městě.
Dva roky krásného "života" na škole, takhle bych to mohla lehce charakterizovat, protože ty dva poslední (třeťák jsem opakovala) bych nejraději nezažila...
Ale vraťme se zpět. Včera jsem viděla video jednoho vloggera, který měl docela hlubokou myšlenku, kde popisoval své životní dilema. Má 25 let a vystudoval dvě vysoké školy, získal dva tituly, ale zvolil si práci, nikoliv v oboru, ale tu, která ho baví... viz video :)
Myslím, že je velmi důležité, jak se rozhodnete, protože pokud byste měli dělat to, co vás nebaví, byla by velká část vašeho života, kterou strávíte v zaměstnání, utrpením.
♥
0 Comments