čtvrtek 7. června 2018

#4

Konec.


Tak moc jsem se těšila na tento moment  a jsem upřímně ten nejvděčnější člověk na světě.

Asi tušíte, že moje maturita byla úspěšná a já si konečně po 6 letech mohla oddychnout,že ač jsem prožila krušné chvíle,které byly důvodem mého přechodu, tak jsou pryč.

Podařilo se mi uspět u státních zkoušek, a pak následovala praktická část a jako třešnička- ústní.

Když napíšu, že všichni jsme prožívali stresové vypětí,asi to nikoho nepřekvapí.

Praktická zkouška trvala cca 7 h,ale někteří z nás končili i před stanoveným termínem.

Já, jelikož přišla z  gymplu, jsem neměla ponětí, jak budu moci složit úspěšně praktickou část.. (nebudu lhát, účetnictví opravdu není zrovna můj šálek čaje...)

Musím se přiznat,že poprvé za 2 roky,co jsem byla na této škole, jsem se podívala na věci z praktické týden před a za ten týden si pořídila i účetní osnovu, ano lajdáčisko lvl999.

naštěstí jsem to stihla a vše zvládla s vysvětlením i kamarádek...

14 dní do ústních zkoušek

Tady jsem neriskovala a poctivě se učila všech 25 otázek ze všech odborných předmětů.

Největší obavu jsem měla z jazyků.
Obzvlášť z  angličtiny.  Jsem spíše průměrná a dělají mi problém časy.

(Paradox je,že ve výsledku jsem byla z ní úspěšnější než z češtiny, neboť u češtiny mi celou situaci zkomplikovala blbě vytažená otázka knížky.
 A to jsem vařila z vody...


 Naděje umírá poslední...

Do školy jsem odcházela s tím,že si jdu pro "maturitní vysvědčení " ,že jsem vložila do celé přípravy dost času a bylo by nemožné,abych ústní nedala.

Jediným problémem pro mě byl ten fakt,kterou rukou tahat z pytlíku.

Na youtube jsem zhlédla video,kde slečna mluvila o tom,že nejlepší je tahat levou rukou - od srdce. ( Řekla jsem si ok, v sociální péči si věřím, myslela jsem na otázku a tahala levou , hodilo mi to 13. no popravdě, tohle číslo jsem nechtěla,ale nebylo to nejhorší. Další jsem tahala pravou.)

Od 1.do 3. ústní zkoušky, jsem podle vyučujících a komise excelovala, což mě potěšilo.

Oříškem nastala závěrečná  zkouška a to čeština.
Vytáhla jsem si knížku,kterou jsem ze všech 20 chtěla nejmíň.
Petra Hůlová-Paměť mojí babičce.

Naštěstí jsem věděla dost informací a defakto mě zachránil neumělecký text.

Přísedící byla dost přísná,ale učitelka,co mě zkoušela ... překvapila.

Za ty dva roky,co ji znám, na mě působila jako jedna z těch přísnějších, ale při zkoušení nás držela nad vodou, což nikdy nezapomenu.

Vlastně NIKDY nezapomenu na tento moment. Toto období...
Dalo mi to další nový pohled a obrovskou zkušenost.

Follow Us @soratemplates