Ahojte♥
Jistě znáte film, Poznáš, až to přijde , kde Reese Witherspoon, Paul Rudd, Owen Wilson a další řeší svoje osobní problémy. Myslí si, že už nic lepšího je nemůže potkat, pak ale zjistí, že vlastně je potkalo... (viz film).
Tak nějak to mám i já ve svém osobním životě. Někdy mám pocit, že na své problémy jsem příliš slabá, pak ale přijde něco, co mě velmi vytočí, ale pokud čekáte, že klesnu dolů, mýlíte se.
Sice se hrozně rozlobím, ale paradoxně mě to posílí a mám chuť se postavit proti všem a všemu.
Jako to bylo ve škole... myslela jsem, že skončím velmi špatně a nedostanu druhou šanci, ale já ji dostala! (Obnášelo to chození za učitelama a prošení, aby mi dovolili si opravit známku, protože jsem si jistá, že mám na víc a nechci nic zahodit bez boje.) A nakonec vše mělo smysl.
Věřím, že nejsem sama, že nás je víc, jen si to bojíte přiznat.
Vlastně z podobných důvodů píšu i blog...
Je to úžasná věc.
Nikdy mě nedokázalo nic udělat tolik šťastnou jako je právě psaní. Mám pocit, že o ničem skoro jiném nepíšu, než o tom, že blog mě dělá šťastnější :D.
Jelikož jsem ve věku, kdy se mě pomalu každý ptá na kluky, musím přiznat, že tato otázka je pro mě velmi nevhodnou a nerada na ni odpovídám.
Je to moje diskrétní zóna, do které mají právo vstoupit jen členové rodiny a kamarádka.
Kluci přichází a odchází. (Jsem velmi vybíravá, možná zůstanu sama :D), ale budu ŠŤASTNÁ!
Teď ale na kluky nemám ani pomyšlení. Není čas a mám jiné plány, které chci zrealizovat, bohužel kluk by mi v této době byl přítěží, než k užitku :)
Nejprve kariéra, pak muži!
♥
Jistě znáte film, Poznáš, až to přijde , kde Reese Witherspoon, Paul Rudd, Owen Wilson a další řeší svoje osobní problémy. Myslí si, že už nic lepšího je nemůže potkat, pak ale zjistí, že vlastně je potkalo... (viz film).
Tak nějak to mám i já ve svém osobním životě. Někdy mám pocit, že na své problémy jsem příliš slabá, pak ale přijde něco, co mě velmi vytočí, ale pokud čekáte, že klesnu dolů, mýlíte se.
Sice se hrozně rozlobím, ale paradoxně mě to posílí a mám chuť se postavit proti všem a všemu.
Jako to bylo ve škole... myslela jsem, že skončím velmi špatně a nedostanu druhou šanci, ale já ji dostala! (Obnášelo to chození za učitelama a prošení, aby mi dovolili si opravit známku, protože jsem si jistá, že mám na víc a nechci nic zahodit bez boje.) A nakonec vše mělo smysl.
Věřím, že nejsem sama, že nás je víc, jen si to bojíte přiznat.
Vlastně z podobných důvodů píšu i blog...
Je to úžasná věc.
Nikdy mě nedokázalo nic udělat tolik šťastnou jako je právě psaní. Mám pocit, že o ničem skoro jiném nepíšu, než o tom, že blog mě dělá šťastnější :D.
Jelikož jsem ve věku, kdy se mě pomalu každý ptá na kluky, musím přiznat, že tato otázka je pro mě velmi nevhodnou a nerada na ni odpovídám.
Je to moje diskrétní zóna, do které mají právo vstoupit jen členové rodiny a kamarádka.
Kluci přichází a odchází. (Jsem velmi vybíravá, možná zůstanu sama :D), ale budu ŠŤASTNÁ!
Teď ale na kluky nemám ani pomyšlení. Není čas a mám jiné plány, které chci zrealizovat, bohužel kluk by mi v této době byl přítěží, než k užitku :)
Nejprve kariéra, pak muži!
♥
0 Comments