" Jednou nastane den, kdy všechny dosavadní problémy a rány budou zahojeny a já začnu od začátku."
Tento den možná už nastal, možná mě teprve čeká nebo se právě děje.
Sedím v kanceláři a o polední pauze píšu tento post.
Mám, co jsem vždycky chtěla?
Dobrou práci, dobré kolegy, ještě lepšího šéfa... je to až neuvěřitelné, ale dalo by se říci, že jsem spokojená.
Jsem?
Unavuje mě stále na takové otázky odpovídat, někdy lidi nechápou, že být sama , bez společnosti druhých je někdy výhodou.
Popravdě, poslední dobou mě unavuje odpovídat na jakékoliv otázky týkající se osobních věcí.
Možná je to tím, že tuhle činnost musím dělat v práci. Komunikovat. S tím jsem tam taky do ní vlastně šla, abych poznala nové věci. To jsem přece chtěla.
Když bych měla srovnat práce, které jsem byla schopná za tu dobu navštívit, tak tahle je z nich nejvíc v klidu.
A taky se ke mně víc hodí. Když nad tím tak přemýšlím.
Chtěla si nosit šatičky a krásné outfity holčičko, chtěla, tak si nestěžuj!
Faktem je, že za ty 3 - 4 týdny, co tu jsem, jsem nevěděla, co na sebe... najednou se otevřela brána možností a kombinací a já jsem maniak do oblečení a kosmetiky celkově.
Nejsem barbína, i když teď mám na sobě růžový overal, kruci 😁...
Možná bych ten blog mohla přejmenovat na "Z deníku egoistické brunetky".
Možná takových egoistek tu po světě běhá hodně...
Za chvíli končí obědovka.
Zase mě čeká čas strávený s lidmi přes sluchátko.
Welcome to reality pink girl!
0 Comments