Ztracená bloudím.

Krásný den můj milý deníčku a příznivci mých vtipných až někdy tragických projevů... Dlouho jsem nezaznamenala ze svého života ani jeden střípek, nebylo by to z toho důvodu, že jsem " zapomněla ", že mám blog, ale proto, že se toho seběhlo strašně moc. Za posledních pár měsíců převážně bojuji se svými démony v hlavě, neboť tím, že jsem řešila strašně moc věcí kolem nemocné mamky až po byt, tak moje mysl i moje tělo se rozhodlo " bránit ", že takhle určitě ne! Za což jsem vděčná. Někdy musíme dostat pořádný flákanec, abychom si uvědomili, že se musíme umět mít rádi a hlavně umět odpočívat. U mě to je spíš naučit se umět odpočívat.  Mamka v procesu léčby, která vypadá, že bude na tu " potvoru " zabírat a stále věřím, že máme naději ji porazit... Dále byt konečně dostává podobu " útulného " prostředí a hnízdečka bezpečí, chybí jen nějaké spotřebiče, žaluzie a samozřejmě pár doplňků, který dodají bytu tu správnou atmosféru. V nepodstatné řadě své tom...