sobota 10. března 2018

♥ PARDUBICE ♥

Dlouho jsem přemýšlela o čem psát, jelikož se chystám na svůj historicky první výlet do Pardubic, napadlo mě, že by bylo fajn napsat o této cestě post.


Možná už víte z minulých článků, že jsem si dlouho nikam sama cestovat nedokázala ani představit, už jenom přes moji šílenou fóbii z dopravních prostředků,mi to přišlo nemožné, navíc, když nezapomenu na svoje ataky, které občas sem tam chytnu...

Teď jsem se to rozhodla změnit.
Jsem odhodlána se proti všem překážkám postavit čelem. (Možná je to i tím,že mě přemluvila mamka s kamarádkou).

Zkrátka, nechci je zklamat, hlavně samu sebe.
Nic není krásnějšího než pocit svobody a volnosti.
Ráda poznávám nové kraje,lidi a města. Myslím, že ta socializace mi hodně chyběla.

Teď, po 4 letech mám právo na to, si zase užívat.

Ačkoli mám maličkého bubáčka v sobě, jsem přesvědčená, že to zvládnu a celý výlet si užiji!

8.3. -MDŽ ( Den "D" )
Probouzím se o půl jedné ráno,nervozita stoupá a v duchu si říkám.."zvládneš to!" ,kontroluji své věci, zda jsem na něco nezapomněla, opět ulehám do postele a snažím se dohnat spánek,aby mi nechyběly hodiny.

Vstávám na čas. Oživuji svůj obličej a vybírám si vhodný outfit. Vše je perfektní a cítím se dobře. Volá kamarádka, aby mi objasnila, kde na mě bude čekat.

Rozloučím se a spěchám na nádro.
Kamarádka mě čeká na místě. Samotnou mě překvapuje, že vše nám vychází podle plánu a já jsem v pohodě.. fakt.. v naprosté pohodě.. žádná panika a psychické zhroucení se nekoná.. cítím se silnější než dřív.

Vlak má zpoždění 10 minut, což mě nějak nepřekvapuje, bylo by divné, kdyby vše probíhalo v naprosto perfektním stylu. Tluče mi rychle srdce, ale jsem v klidu, mám tam největší oporu, kamarádku.

Usedáme do vlaku a jedem směr Pardubice.
Cestu nemusím popisovat, byla příjemná a rychle utekla.
Přijíždíme na hlavní nádraží Pardubice a vystupujeme.
Už teď mám dobrý pocit, že jsem zase o krok vpřed.

Monča ( kamarádka za kterou tahle cesta byla) na nás mávala před nádrem.
Následovala záživná kulturní vložka - ukázka Pardubic.
Tu Monča zvládla excelentně!

Nejvíce jsme se však těšily na centrum obchodů.
Jako správná holka jsem si už den předem vyhledala zastoupení obchodů, které v Pardubicích mají. Mohu říct, že jsem byla moc překvapená, protože značky, které miluji tam opravdu byly.
(Sephora, New Yorker, H&M,Tally Weijl atd..)

Pustily jsme se do prohlížení, spíše tedy do "přepadání" obchodů. (viz fotky)
Osobně jsem si nejvíce věcí odnesla z New Yorkeru, ale mohu potvrdit, že bych nejraději vykoupila vše😃.

Samozřejmě nemohl chybět vydatný oběd, který nás nasytil až do konce dne.

Palác měl dvě patra a my zde strávily asi nejvíce hodin.
Jelikož nás tlačil čas, vydaly jsme se už zcela unaveny na poslední zastávku a to do oblíbené, Monči kavárny - Pierre Coffee a Cocktails.

Designem a stylem mi to velmi připomíná zábřežskou, levandulovou kavárnu.
Zde jsme odpočívaly a povídaly si.

Znáte to, když je vše rozjetý a vám se ještě nechce jet domů, ale bohužel, čas je váš největší nepřítel.
Cestou jsme se zastavily ještě v "mekáči", kde jsme si vzaly jídlo na cestu.

S Mončou jsme se před nádrem rozloučily a vyrazily na vlak, který naštěstí neměl zpoždění.
Unaveny, ale plné krásných zážitků jsme se doplazily na sedadlo a zabořily se v něm.
Nevadilo nám ani, že jedeme pozadu.

Byl to skvělý, záživný výlet, který mě usvědčil v tom, že vše, co se děje v hlavě, ten stres, který na vás dopadá a spousta zlých myšlenek, co se stane či nestane, máte ve své moci vy. Záleží na vás, jak svůj den prožijete. Pokud budete pesimističtí už od začátku, vaše tělo na to zareaguje. Já se celý den těšila a nakonec se ukázalo, že štěstí a radost převládla a zažehnala mého strachujícího se bubáčka!






















Follow Us @soratemplates