neděle 18. února 2018

Vyhoření.

Po delší pauze opět zde.

Někdy nejsou potřeba slova, neboť pocity a výraz ve tváři mluví za vše. Nedivím se, že neverbální komunikace má zastoupení 80% než ta verbální.

Jsem prázdná. Prázdná schránka, která je tažena "stádem" a plní to, co se od ní očekává.
Opravdu prožívám něco jako "vyhoření" ? Dá se vůbec hovořit o něčem takovém?
Vždyť krizi má v dnešní době každý druhý.

Sedím a přemýšlím, o čem psát, co vlastně sdělit. V pozadí mi hraje song od Lady Gaga - Million Reasons a s klidem mohu říct, že přesně bych potřebovala milion důvodů, proč ?
Proč nemám sakra žádnej nápad? Proč nemám motivaci psát?

Není to o tom, že by mě to přestalo bavit, to ne, jen na to možná nemám čas.

Nemám čas... tohle jsem už slyšela.. Taky vás to dokáže vytočit, když vám někdo odsekne s tím, že "zrovna nemá čas?" Přemýšleli jste někdy o tom, jaké by to bylo, kdyby nebyl čas. Jakože neexistoval vůbec? Lidé by se nemohli "vymlouvat" na to, že ho nemají. Na co by se začali vymlouvat potom?

Vytvořila jsem si vlastní Harmonogram, který vedu pravidelně na dny v týdnu od Po do Ne.
Plánuji si věci, které musím stihnout za určitý den, pokud to nestihnu, automaticky to řadím do dalšího dnu v pořadí. Dělám jej už 3. týden, zatím mi vše vycházelo a vlastně i hodně věcí usnadnilo, neboť jsem měla o všem přehled, obzvlášť o věcech, které mám v plánu udělat či už jsem je udělala.

Vést si takový diářek s poznámkami je docela zavazující.
Pokud to totiž nedodržím, jsem na sebe naštvaná a vidím se jako looser, který znovu selhal.

Možná si říkáte, že se zbytečně osočuji, opak je pravdou.
Možná, až všechno skončí, tenhle kolotoč a opadne napětí, bude zase motivace a plno nápadů.. možná...


Follow Us @soratemplates