Mílí přátelé,
kdo by řekl, že budu mít problém se rozepsat. Témat by bylo dostatek, ale polehčující okolnost je ta, že mám v sobě oficiálně první dávku vakcíny proti "strašákovi", jehož název je už zbytečné zmiňovat.
Je to tvrdý boj, ale pokud nic nebudeme dělat, prohrajeme. V určitých fázích jsem bojovník. Dokázala bych se rvát pro vše, co má pro mě hodnotu. Nejsem tu ale abych lidi odsuzovala, byla jsem na vážkách a číst si různé názory na věc - nedělejme to. Přestaňme se zabývat ostatními, ale víc se zaměřovat sami na sebe.
My jsme důležité bytosti a vše, co pro sebe uděláme, bude mít vliv na příští generaci.
Hell yeah!
Strach z vakcíny jsem měla ..obrovský, měla jsem pocit, že ji nepotřebuji, že zvládnu žít život bez ní a vše bude zase jako dříve.
Omyl...
Zastrašující články, které na mě vyskakovaly mě donutily udělat rázný krok, kterého nelituji. Naopak.. začínám si cenit každého, kdo zariskuje a jde do toho. Risk je zisk...
Co se týká pracovního života.. je to na bodu mrazu. Kolektiv se vybarvil v pestrých barvičkách a já si opět uvědomila, že každá mince má dvě strany.
V určitém věku bychom se měli přestat chovat jako puberťáci a umět se k problémům postavit čelem. Jenže naše generace je zaseklá mezi 15. - 18. rokem.
Nikdy jsem se nechtěla chovat k lidem špatně, pokud se však stalo, že jsem ujela z koleje, troufnu si říct, že za své činy, jsem byla schopna nést následky.
Proč si tuhle věc nejsou schopny uvědomit ženy u nás v kanceláři je záhadou.
Nehodlám se jí však zabývat. Hledám nový smysl života. Něco, na co se těším už od střední a to, až se budu moci přemístit jinam. Jiná společnost, jiní lidé, jiné zkušenosti...
#xoxo
0 Comments