pondělí 25. prosince 2017

Štědrý den, aneb co jsem dostala od Ježíška

Každý rok bylo naší tradicí jít na hřbitov a do kostela. 

S mamkou jsme se snažily tuto tradici dodržet a vyrazily jsme společně s JessieElle ( moje velké- malé štěně) na hřbitov. Nejkrásnější je, když je tma a hřbitov rázem ožije díky svíčkám, co hází všemi barvami.

Je to nostalgie, vždy se na hřbitově cítím divně. Rozklepu se a jdou na mě mdloby. Je to možná strach a bolest, kterou stále cítím.
Jak moc mi ti prarodiče chybí...
Ale život jde dál...

Zapálily jsme svíčku a vydaly se směrem domů. Cestou jsme míjely světýlka z oken a i hlasité výkřiky dětí, které už nejspíš navštívil Ježíšek.

Dorazily jsme domů a já se vydala osmažit řízky z ryb.
Prostřela jsem a štědrovečerní večeře se mohla podávat. Bylo to zvláštní sedět u stolu jen s mamkou.
Rázem mi do hlavy vpluly staré dobré časy, kdy jsme se bály, aby dědečkovi nezaskočila kost z kapra, a aby vše proběhlo v klidu a rodinné pohodě.

Rozhlédnu se po poloprázdné místnosti a dojídám poslední sousto. Mamka bere talíře a já vyrážím do obýváku, kde pod stromečkem rozprostřu dárky. Ano, je jich pár, ale na tom nezáleží.

Dárky jsou hmotnou věcí, nedokáži vyjádřit lásku, kterou k dané osobě cítíme. Pokud někoho milujeme, nemusíme to dokazovat jen na svátky, ale každý den. Slovy. Obyčejné slůvko : "Mám tě rád" řekne tolik, co dárek ne.

A co jsem dostala? Na tom vlastně ani nezáleží. Strávila jsem čas se svojí mámou u pohádek a vánočního cukroví, a to je ten nejkrásnější dárek na světě ♥ .


Follow Us @soratemplates