Měli jste někdy strach, že budete mít strach?
Ano, čtete správně, já tomu pracovně říkám, "
strach ze strachu".
Najednou vás pohltí pocit nejistoty a panika, kterou doprovází motání hlavy a bludné představy různých situací, které vám vaše myšlenky ukazují jako katastrofu. Lépe řečeno, možný děj, který by mohl nastat,ale skutečnost je jiná. Takhle řečeno ve zkratce.
Poslední dobou zjišťuji, že tento "
pocit" prožívá kolem mě spoustu lidí, hlavně těch mladých.
O mém strachu znáte už spoustu stories. Můj problém byla i hromadná doprava.
Představa, že nasednu do autobusu, ve mně vyvolávala paniku.
V hlavě se mi začaly přehrávat různé scénáře, co všechno se mi může v autobuse,( v uzavřené jedoucí věci) stát.
A víte, co?
Už, po těch 4 letech, co jsem byla jak hadrová panenka, jsem si řekla..
DOST!
To, že budu utíkat a oddalovat věci, mi akorát zabrání žít plnohodnotný život.
Sebrala jsem veškerou odvahu a díky skvělé podpoře ze strany rodiny a přátel, jsem udělala další , pro mě obrovský posun dopředu.
Jak kamarádka řekla:"
Nic se ti nestane, nasedneš a jedeš" , tak jsem ji poslechla a zkrátka nasedla a jela.
Ten pocit, byl nezapomenutelný...
Opět se mi potvrdilo, že problém máme v hlavě.
Pokud se totiž nebudeme poddávat špatným myšlenkám a představám, co by, kdyby... tak věřte, že život je o dost krásnější.
Cesta do ŠPK naštěstí není zas tak vzdálená od toho mého města, takže v nemocnici jsme byly s mamkou hned.
Nemohla jsem sama věřit, jak to všechno probíhalo hladce.
Co si budeme povídat, onkologické vyšetření nikdy není zábava, ale je tam skvělý kolektiv doktorů a sestřiček, tudíž na paniku nebyl čas.
Nevěřili byste, kolik "
známých" tváří můžete v takové nemocnici potkat. Třeba moje mamka po 21 letech se setkala se svojí "
kolegyní" z porodnice.
Náš plán byl jasný. Pokud vše dobře dopadne, jdeme na vánoční trhy. Možná vás to nepřekvapí, ale bylo to i z mojí iniciativy, zkrátka najednou jsem si chtěla strašně moc užívat.
Takže jsme se kochaly výzdobou a příjemnou vánoční atmosférou, která po celým ŠPK kolovala.
Nemohly jsme to být my, abychom si nedaly svařák a trdelník.
Moje cesta směřovala i do mého nejoblíbenějšího obchodu s oblečením v ŠPK,
Pantaloonu, za ty 4 roky ty ceny opravdu narostly, ale oblečení je pořád trendy. Tolik krásných ARMY parek na jednom místě, nebo ty luxusní kabátky a kabelky... no.. na to, že nemám ráda nakupování, tak tady v tomto krámku mi to absolutně nevadí.
Jelikož Maturák se blíží, musela jsem mít psaníčko. Na mě tam přímo čekalo. Krásný semišový materiál, nepůsobí vůbec lacině a přeplácaně, láska na první pohled...
Jelikož jsem chtěla být spořivá, vzala jsem jen to psaníčko a řekla si, že další návštěva ŠPK se ponese v duchu oblečení.😃
Po chození ve městě mi vyhládlo, tak naše cesta směřovala do
Opery na jídlo.
Nemusím zmiňovat, že obsluha byla velmi příjemná a jídlo opravdu dobré.
Ano, ano, kalorická bomba, ale zasloužená! Btw.. ty hranolky jsem si odvezla jako suvenýr domů😃.
