úterý 7. listopadu 2017

Progres, aneb z nemůžu na musím...

Je dost věcí s kterými bych se ráda chtěla podělit, ale mozek mi říká, že to není rozumné.
Bojím se, jsem lehce zranitelná  bytost, asi jako většina holek.
V hlavě mi koluje tolik nápadů, které bych konečně chtěla zrealizovat.


Pořád jsem věci odkládala, protože jsem si vždycky myslela, že co neuděláš dnes, odložíš na zítřek, je pravdou, že to je nesmysl.
 Podle přísloví by se člověk neměl rozhodně řídit.

Ve skutečnosti činnost, kterou jsem se rozhodla odložit jen o jeden den, vznikl odklad o měsíc, dva, půlrok a nakonec možná i rok. Směšně jsem samu sebe obelhávala tím, že jsem prostě měla asi na řešení neodkladně, důležitější věci... HLOUPOST.

Měla bych se přestat trápit.
Ubližuje mi to.
Je na čase si uvědomit, že cesta, kterou jsem se chystala vypravit -  cesta holky, co zanedbává věci, rebelky, která je jak utržená z řetězu, nevěnuje se tomu, čemu by měla a prosedí svůj zbytečně nudný život u notebooku a nikam nevedoucích činností..je zkrátka KONEC.

Opět po všech nešťastných událostí, co se staly mám v sobě zase toho akčního ducha.
Zlepšila jsem se v angličtině, vlastně jsem zatím jedna z mála, co má dobré výsledky testů, možná je to taky tím, že procházím pořád dokola didakťáky, které jsou dostupné na netu.

Chci být zase tou premiantkou, protože mi zatraceně záleží na mé budoucnosti a to , jak jsem chápala své dálkové studium, jako příležitost k rebelství a volnočasovým aktivitám, mi najednou ukázalo, že to není směr, kterým bych se měla vydat.

Sama jsem překvapená, s jakou lehkostí píšu tento článek.
 Nepřemýšlím, myšlenky mi řídí ruce a já bez přestání píšu.
Je to nepopsatelný pocit.

Jsem ve 4. ročníku na střední škole, je to neuvěřitelné, ale já to zvládla, už teď se mohu cítit jako vítěz...

Když si projedu období, kdy jsem ani nepomyslela na to, že bych mohla přes své omezení, přes toho ďábla, co posedl můj mozek něco dokázat... najednou vše má smysl.

Uvědomila jsem si, že jsem to já, kdo řídí své myšlenky a tělo, nikdo jiný mě neovládá, co se stane, vždy bude moje volba a moje rozhodnutí.
Vlastně máme neuvěřitelnou moc, když se nad tím pořádně zamyslím...

Moc sami se rozhodnout.
Moc dokázat cokoliv.
Moc být sám sebou.
Moc zrealizovat svůj sen.

Vše někdy není tak dokonalé jako ve filmu. Protože kdyby ano, měli bychom velmi snadný život.












Follow Us @soratemplates