Přemýšleli jste někdy o tom, jak vás vidí ostatní?
Já ano.
Vždy mi přišlo, že se moc zajímám o to, jak já působím na ostatní, zda je to na hraně nebo za hranou, zda se chovám tak, abych se za sebe nemusela stydět.
JÁ JSEM JÁ... klasické slovní spojení, které druzí používají, aby upozornili na to, že každý je svůj a každý má své hodnoty jinde.
Občas se mi stalo, že jsem se spíš styděla za chování druhých, ale vzhledem k situaci jsem byla ta rozumná a mlčela.
Jak se to říká? "Mlčeti zlato, mluviti stříbro?" - odpusťte, já a citace nikdy nepůjdou dohromady.
Ty si tvoříš svoji osobnost. Ty jsi ten/ta , co se může změnit k lepšímu.
Mým problémem je, že se nedokáži lidem otevřít. Je to vůbec problém? Jsme na netu, nemělo by to být spíš tak, že je dobré si svoje osobní věci nechat jen pro sebe?
Vlna názorů, kterou jsem zaregistrovala za poslední dobu ohledně zveřejňování fotek ze soukromí a dětí je rozporuplná.
Ale není to právě tím, že nejvíc nás zajímá chuť "zakázaného ovoce?"
Jako bulvár přitahuje čtenáře díky pomluvám, tak instagram a youtube přitahuje followers díky soukromí.
Kam jsme schopní až zajít?
Museři, influenceři atd?
Kam zmizela stará dobrá tvorba?
Je pravda, že být mladší, neuvažovala bych asi o tom, co posílám na net, a co mi to může přinést.
Slyšet od interpreta, "že není ten, co by měl vychovávat děti, co jej poslouchají", mi docela zůstalo v mysli. Vyplavilo to ve mně spoustu myšlenek, chtěla jsem si na ně odpovědět. Ale s žádnou odpovědí nejsem ztotožněná.
Jen možná jednu myšlenku budu sdílet.
My všichni jsme ti, co se učí a učí i děti kolem sebe.
Už jenom naše reakce dokáže v dítěti, i když vlastně nejen v něm, ale u všech vyvolat jakýsi dojem.
Ať už je to pozdrav, podržení dveří, slušná mluva či pomoc. Tohle všechno bude brát jak samozřejmost a ne jen jako dobrý skutek.
Odkaz: rozhovor se Simou
1 Comments
ayamlaga bangkok
OdpovědětVymazat