Dokážeme na sobě zkritizovat snad úplně všechno, i to, co se nám povedlo. Je to v pořádku?
Sebekritičtí bychom měli být jen v případech, kdy se chceme zlepšit, a kdy víme, že opravdu stojíme na pokraji neúspěchu.
Sama dobře vím, co na sobě nesnáším a v čem si nevěřím. Ale to, v čem jsem dobrá, a co na sobě bych nevyměnila, se pro mě rázem stává být strašně obtížnou záležitostí.
Tuhle jsem měla v práci na sebe prozradit věci, které umím a v čem jsem si opravdu jistá...
řeknu vám, že tak dlouho jsem nepřemýšlela, už nepamatuji.
Najednou se máte zamyslet nad tím, co vám na 100% jde, ale vy stále v té malé mozkové buňce nemůžete najít sebemenší věc, v které byste se sebou byli nad míru spokojeni.
Co mi vlastně jde?
Jsem dobrá v komunikaci?
Moje práce je na komunikaci stavěná, kdybych přece neuměla komunikovat, nemohla bych dělat to, co dělám nebo ano?
Dalším kamenem úrazu je okamžik, když očekáváme pochvalu, protože si myslíme, že jsme to bezchybně zvládli, ale ta pochvala ne a ne přijít.
Často lezeme do zadečků svých nadřízených, abychom dokázali, že jsme to, co hledali.
Já jsem jiná, jsem zamlklá, jak leklá rybka a bojím se v některých situacích prosadit svůj názor.
Někdy se přece vyplatí držet jazyk za zuby. Ne?
Momentálně jsem nesmírně spokojená, pro jakou firmu dělám. Přístup zaměstnavatele, kolegů je velmi přátelský a benefity, které mi tahle práce nabízí, o tom raději ani nemluvím...
Nepíšu to proto, abych se chlubila.
Je to jakési vyjádření, mých emocí, které mám v sobě, a se kterými chci motivovat někoho dalšího, aby se nevzdával svých cílů.
Jsem každým dnem vděčná, hlavně proto, že i přes všechny ty překážky mi stále zůstala ambiciózní a cílevědomá povaha.
Dokonce mi bylo řečeno, že se na své okolí tvářím někdy až moc povrchně, ale je to jen v jejich očích, jsem si vědoma svého úspěchu a cením si sama sebe, jaká jsem.
Důležité je si uvědomit, že každý náš krok byl ten první. Ať už ten, kdy jsme poprvé začali chodit, nebo tehdy když jsme se museli rozhodnout jakým směrem se vydáme a jakou střední školu zvolíme. Také tehdy, když jsme si museli vytáhnout maturitní otázku a zvolit na ni co nejpřesnější odpověď. Když jsme psali životopis do prvního zaměstnání...Každý krok, který jsme učinili, nás poznamenal, posunul nás kupředu, možná nás na chvíli zpomalil, ale vždy jsme dostali zpětnou reakci, abychom mohli učinit další kroky.Není důležité, co si o nás myslí okolí, ale co si o sobě myslíme my sami. My jsme ti, co si staví svůj sen, jedině my můžeme organizovat svůj život.
Pokud jste stále na místě a neposunuli jste se, je možné, že jste ještě neudělali SVŮJ první krok.
Nepochybujte o svých schopnostech.
I ten nejslabší článek, může udělat největší posun!
1 Comments
sabungayam.co
OdpovědětVymazat