10.5.2022
Milý deníčku,
hlásím se z pekla. To je možná silné slovo, ale pocitově by to odpovídalo. Snažím se něco málo přes měsíc zase dostat do výrobního nastavení, ale zatím je to bída. Hledám alternativní "léčbu" , díky které bych mohla zase normálně vést svůj každodenní život. Tyhle pocity, které mě začaly obklopovat v mé mysli jsou na odpis. Mozek mi tančí breakdance a ranní pocity na zvracení mi připomínají ranní nevolnosti nastávajících maminek (možná tuhle verzi bych brala přednostněji, než to, kvůli čemu tyhle "stavy" prožívám já. Pokud jsem si myslela, že se mi už nikdy nic takového nemůže stát, dejte mi rovnou pěstí, jak hloupá a naivní husa jsem byla. Nával emocí ve mně doslova hoří. Je to jako ticho před bouří... z ničeho nic... a booom už bojujete o holý život. (Alespoň vám to tvrdí váš mozek.)
Dnes jsem měla hovor s mojí terapeutkou, která mi dala na výběr z dalších řad možností:
- Buď zkusím ještě trochu pozměnit užívání léků
- Nebo se nechám hospitalizovat
Jelikož jsem bojovník, vybrala jsem si tu první. Samozřejmě nemohu čekat zázraky na počkání, ale čekat a nic nedělat je myslím daleko horší varianta.
Dokonce se mi podařilo najít online poradnu, kterou chci ještě dnes "navštívit". Nějak stále doufám a mám víru, že možná můj případ není k zahození a rozhodně ne na odpis jak jsem si původně myslela. Tím chci říct, že na každém konci tunelu, je světlo. Jen občas musíme být trpělivý a jít po té cestě, dokud ho neobjevíme.
#xoxo