Přemýšlela jsem nad tím, že bych mohla začít psát stylem... Můj milý deníčku, protože mi přijde, že svůj blog beru jako zpovědnici, kámošku, které se můžu vypsat.
Vypsat ze svých myšlenek, které mi běží hlavou .
Pak si ale uvědomím, že deník by měl být asi soukromou záležitostí, potažmo tedy o čem chceme psát a jak moc osobní věci chceme sdílet se světem.
Vždy mám v plánu nějak začít smysluplně, aby to moje sdělení mělo hlavu a patu, ale jak si to po sobě čtu, vidím, že je to zbytečné... 😃
Vlnu nachlazení mám před sebou....
toho, čeho jsem se obávala, jsem bohužel neobešla...
začalo pro mě období "čajíčkování, bacilonošičování a naříkání" .
Jako by slova mé babičky, visely stále ve vzduchu:" Janičko, obleč se, budeš nastydlá!", Jó babi, kdyby jsi jen tušila...
Nicméně, 7 dní vydržím a jsem zase jak rybička:))
Kromě této "novinky", respektive nenovinky, neboť u mě je nemoc jako doma 😃, jsem se zasvětila do Avonu. Ač by mě mnozí ukamenovali, nevím proč, ale začal mě svým způsobem očarovávat.
Jak ironické, dřív jsem všechny ty Avon ladies vyháněla pohledem a nesnesla jsem, když mě rádoby beauty ženská zastavila, zda bych nechtěla zkusit... atd.. Už jen tím slovem zkusit, mi říkalo, že je to jen nahrazené slovíčko.. koupit 😃
Ale jak celá ta ohromná vlna kolem Avon utichla, jakoby se po něm slehla zem, sama jsem si jej začala vyhledávat, zda se něco nezměnilo...
Musím říct, že katalog a možnost zakoupit vzorečky na vyzkoušení mě zaujalo asi nejvíce.
To mi v klasických drogeriích dost chybí.
A blázen do kosmetiky jako já, to zcela uvítá.
Dokonce i moje kolegyně je maniak , takže o pauze kromě chlapů, řešíme i kosmetiku.
Ona podlehla Sephoře, jakože nedivím se, jsou tam kousky, které bych chtěla zkusit, ale zatím jsem spořivá a pořád mi "zdravý" mozek říká : "brzdi, za kosmetiku vyhodit tisíce nemusíš".
Nikomu nic nevnucuji, není mi při srsti lidem vnucovat svůj názor...
Jen ho umím dobře zaobalit a lidi na svůj názor přimět.
Doufám tedy...
Kosmetika k ženám patří.
Za poslední dva dny jsem hodně uzavřená, mám pocit, jakoby mě něco uvnitř svazovalo, nejsem schopná pozřít jídlo.
U mě tyhle stavy vyvolává vždy nervozita. Nebudeme si lhát, kdo se nikdy něčeho nebál?
Se strachem se musíme umět hold poprat. Učený z nebe nespadl.
Kdy je nejlepší skončit?
Když jsme nejistí v tom, co děláme?
Když nám došla motivace?
Když se nemáme o koho opřít?
Samozřejmě, že ne!
Někdy je potřeba ignorovat lidi kolem nás a zamyslet se sám nad sebou.
Být sám (se) sebou.
29.3.2019
Ještě jsem nebyla schopná vydat post viz ↑, abych to uvedla na pravou míru, nechtěla jsem. Nechtěla jsem vydat nic. Říkala jsem si, proč?
Proč strávit čas na internetu, když začalo období, kdy mohu jít ven a žít život s reálnými lidmi - s přáteli a rodinou?
Říkáte si, proč pořád píšu dokola věci, které jsem už několikrát zmínila v jiných postech...
Je to něco jako být fotbalista, taky se pořád dokola honíte za míčem, aniž byste trefili branku...
Opakování je matka moudrosti!
Minulý víkend jsem trávila s kamarádkou na cestách, směr Pardubice, kde jsme se opět sešly my tři.
Náš "gang", který započal už před 2 lety a stále drží.
Je krásné mít přátele a lidi, které vás milují, občas si říkám, jak složitá dokáži být a kašlat někdy na ně, ale stále mě neopustili, tak asi jim záleží na mně. ("yeah") Trochu se mi to ke konci rýmuje...
Když se otočím zpět, jsem na sebe naštvaná, volný čas jsem strávila na netu, prohlížením hloupostí a dopisováním s lidmi, které jsem (ne)znala. Proč?
Nicméně, snad se mi vrací moje staré já.
Já, které chtělo něco zanechat.
A blázen do kosmetiky jako já, to zcela uvítá.
Dokonce i moje kolegyně je maniak , takže o pauze kromě chlapů, řešíme i kosmetiku.
Ona podlehla Sephoře, jakože nedivím se, jsou tam kousky, které bych chtěla zkusit, ale zatím jsem spořivá a pořád mi "zdravý" mozek říká : "brzdi, za kosmetiku vyhodit tisíce nemusíš".
Nikomu nic nevnucuji, není mi při srsti lidem vnucovat svůj názor...
Jen ho umím dobře zaobalit a lidi na svůj názor přimět.
Doufám tedy...
Kosmetika k ženám patří.
Za poslední dva dny jsem hodně uzavřená, mám pocit, jakoby mě něco uvnitř svazovalo, nejsem schopná pozřít jídlo.
U mě tyhle stavy vyvolává vždy nervozita. Nebudeme si lhát, kdo se nikdy něčeho nebál?
Se strachem se musíme umět hold poprat. Učený z nebe nespadl.
Kdy je nejlepší skončit?
Když jsme nejistí v tom, co děláme?
Když nám došla motivace?
Když se nemáme o koho opřít?
Samozřejmě, že ne!
Někdy je potřeba ignorovat lidi kolem nás a zamyslet se sám nad sebou.
Být sám (se) sebou.
29.3.2019
Ještě jsem nebyla schopná vydat post viz ↑, abych to uvedla na pravou míru, nechtěla jsem. Nechtěla jsem vydat nic. Říkala jsem si, proč?
Proč strávit čas na internetu, když začalo období, kdy mohu jít ven a žít život s reálnými lidmi - s přáteli a rodinou?
Říkáte si, proč pořád píšu dokola věci, které jsem už několikrát zmínila v jiných postech...
Je to něco jako být fotbalista, taky se pořád dokola honíte za míčem, aniž byste trefili branku...
Opakování je matka moudrosti!
Minulý víkend jsem trávila s kamarádkou na cestách, směr Pardubice, kde jsme se opět sešly my tři.
Náš "gang", který započal už před 2 lety a stále drží.
Je krásné mít přátele a lidi, které vás milují, občas si říkám, jak složitá dokáži být a kašlat někdy na ně, ale stále mě neopustili, tak asi jim záleží na mně. ("yeah") Trochu se mi to ke konci rýmuje...
Když se otočím zpět, jsem na sebe naštvaná, volný čas jsem strávila na netu, prohlížením hloupostí a dopisováním s lidmi, které jsem (ne)znala. Proč?
Nicméně, snad se mi vrací moje staré já.
Já, které chtělo něco zanechat.
- člověk, na kterého budou vzpomínat v dobrém
- člověk, který bude sám se sebou spokojený
- člověk, který bude ŠŤASTNÝ